Školní rok 2014/2015
Děti opět vymýšlely příběh s vyjmenovanými slovy, ale tentokrát na P. Opět jsem jim chyby neopravovala, ale už se poučily z předchozího příběhu.
Autor:Ondra Šesták
Procházka
Při sobotní procházce jsme sbíraly odpadky do pytle. Po cestě jsme viděli slepýše, netopýra i otisk koňského kopyta. Klopýtali jsme po kamenech vedle rybníka, hladina rybníka se krásně třpytila. Vedle na louce rostl pýr a vzduchem létalo pýří z pampelišek. Včelky sbíraly pyl z květů. Odpadky jsme pak odvezli do sběrného dvora. Lidé co vyhodili odpadky do přírody, by měli pykat a zpytovat svědomí. Za odměnu jsme dostali obrázek ptakopyska a čepýřícího výra a na to jsme byli náležitě pyšní.
Autor: Láďík Beneda
Pytlák
Pytlák šel do lesa. Jeho špatnou vlastností byla pýcha. Byl velké kopyto a klopýtnul o pařez. Zpytoval svědomí, že šel pozdě večer. Snad za to nebudu pykat, říkal si napýřený pytlák.Dole v pařezu měl skrýš slepýš a nad hlavou mu létal netopýr. Na zádech měl připravený pytel, kdyby viděl načepýřeného tetřeva. Bohužel měl alergii na pyl, tak mu otekl pysk. V dálce se třpytil měsíc. Nakonec se říznul o pýr a šel domů.
Autorka: Lucka Stojič
O netopýrovi
Šel jednou netopýr a začal si zpívat. Pýcha, pytel, pysk, netopýr, slepýš, pyl, kopyto, klopýtat, třpytit se, zpytovat, pykat, pýr, pýřit se, čepýřit se.
Autor: Kuba Kunc
Princezna se procházela kolem rybníka. Byla pyšná a celá se pýřila a čepýřila. Najednou uviděla slepýše, jak se plazí přes cestu kolem pýru. Byl celý od pylu. Řekla si: "Fuj, ten je ale ošklivý. Nejraději bych na něj hodila pytel". Najednou kolem běžel kůn, kterému se třpytila hříva. Klopýtl, poranil si pysk a kopyto. Přitom spadl na princeznu a ta spadla do bláta. Vypadala jako netopír. Pykala za svou pýchu a zpytovala svědomí.
Autor: Michal Navrátil
Netopýr
V noci létá tiše krajem,
jeden pyšný netopýr.
S můrami si jenom hraje,
radši mlsá z květů pyl.
Na nebi se hvězdy třpytí,
netopýr si létá dál.
Sladký nektar saje s chutí
a já při tom tvrdě spal.
Autor: Jan Hlávka
Na louce
Byl jeden netopýr a měl velký pysk a třpytivá křídla a na louce rostl pýr a kolem něho se plazil slepýš. A slepýše zašláplo kopyto od koně, který klopýtl. A ten kůň šel zpytovat svědomí. A ten netopýr se zatím čepýřil. A včela se pýřila, protože byla líná, tak začla sbírat do medových pytlů pyl. A netopýr pykal za svou pýchu, protože si s ním zvířátka nechtěla hrát.
Autor: Dominik Veličkov
Byla jednou jedna pyšná královna, která měla pytle zlata. Každý den se čepýřila před zrcadlem. Měla i koně, který měl velké pysky a diamantová kopyta. Najednou se v trávě, ve které poletoval žlutý pyl, něco zatřpytilo. Kůň klopýtl a málem šlápl na slepýše. Královna byla ráda, že ho v plazivém pýru nezašlápl. Měla totiž zvířata ráda a pokud by byl mrtvý, zpytovala by svědomí, že tomu nezabránila. O kus dál se u cesty pýřil krocan, který zobl královnu do nohy, a ona tak pykala za červenou barvu své punčochy.
Autorka: Kája Nováčková
Netopýr a slepýš
Byl jeden netopýr a měl kamaráda slepýše a spolu zbírali třpytivé věci. A slepýš zpytoval, protože netopýrovi ukradl jeden třpytivý kámen. A pak hráli na schovku a netopýr pykal. Slepýš se schoval v pytli. V pytli byl usučený pýr. Pýr byl plný pylu. Slepýš by se čepýřil, kdyby měl peří. A viděli koně, který měl zraněný kopyto. A ten měl velký pysk a měl diamant a pyšnil se.
Autorka: Anička Lanzendorfová
Naše kobyla klopýtala s nemocným kopytem. Byla nemocná a měla oteklý pysk. Šli jsme loukou plnou pýru a na cestě se plazil slepýš. V dáli se třpytil rybník a pyl nám létal do očí. Na zádech mě tížil pytel brambor a já pykal za svou lenost. Spytoval jsem svědomí a přemýšlel proč jsem vyhnal ze sklepa netopýra.
Autorka: Lída Spilková - nesplnila úplně úkol, měla vymyslet příběh ne věty.
Pepík přinesl pytel knih. Kůň má špinavé kopyto. Večer nám na zahradě lítal netopýr. Maminka je na mě pyšná. Moje kamarádka Aneta je alergická na pyl. Princeznina korunka se třpytí. Děda klopýtl na schodech. Dnes jsem viděl rozčepýřeného páva. Zloděj zpytoval svědomí. Dnes na procházce jsme zahlédli slepýše.
Autorka: Ellen Bartáková
Byl jednou jeden pyšný netopýr, kterému se třpytily křídla, ale nelítal, jen klopýtal. A tak si řekl, že půjde do světa, naučit se lítat. Zabalil si pytel s jídlem a šel, ale když mu jídlo došlo, tak měl hrozný hlad. Jediný co měl jíst, byl pyl z květin. A najednou potkal slepýše!!! A ten měl vedle sebe koně. A netopýr říká, koně mají kopyta??? A kůň řekl, jakto, že ty nelítáš? Netopýr řekl, že si rád zahraje na schovávanou - ou, PYKÁM!!! Omylem bouchnul koně a pohádali se. Po chvilce spytoval své svědomí a pýřil se. Kůň zlostí šlapal po pýru a kůň se čepýřil.
Autorka: Věrka Mikšovská - nesplnila úplně úkol, měla vymyslet příběh ne věty.
Pyšná pryncesna se nechovala hesky. Mlynář má pytel z moukou. Kráva má velký pysk. Netopýr spí v jeskyni. Slepýš je zvláštní druh ještěrky. Z kytky padá pyl. Kůň má velké kopyto. Pán klopytl o kámen. Zlato se třpytí. Jazikozpytec zkoumá jaziky. Když se holčičce koukl do očí zapýřila se. Zločinec pyka za své činy. pýr je plevel. Slepice se čepýří.
Autorka: Mája Novotná
Byl jednou jeden netopýr a ten byl pyšný i trochu hodný. pomahal lidem. Jednou chudým lidem vyčaroval pytel zlata a mamince pomohl vytrhat pýr. Jednou letěl ke kováři a ten spravoval podkovu a moc mu to nešlo. Netopýr se nabídl, že mu pomůže. Kovář si olízl pysk a řekl, to bych chtěl vědět jak. Zatřepal svýma třpytivýma křídlama a bylo to. Kovář nu zkontroloval kopyto, bylo dobrý. Kůň sice trochu klopýtal, ale to má vždycky. A letěl dál, letěl tak rychle, že porazil včeličku, která sbírala pyl, ale potom trochu spytoval svědomí, tak se tam vrátil a omluvil se. Včelička s načepýřila a odletěla a cestou se ještě trochu pýřila. A pak se zastavil u slepýše a hrály na schovku, netopýr pykal.
Autor: Šimon Frous
Honzík se učil vyjmenovaná slova po P. Honzík začal - pýcha, pytel, netopýr. Honzíku, začni znova, máš tam chybu. Pýcha, pytel, pysk, netopýr, kopyto. Honzo! Začni ještě jednou. Pýcha, pytel, pysk, netopýr, slepýš, pyl, kopyto, třpytit se. Začni ještě jednou. Pýcha, pytel, pysk, netopýr, slepýš, pyl, kopyto, klopýtat, pýr. Honzíku, začni ještě jednou! Pýcha, pytel, pysk, netopýr, slepýš, pyl, kopyto, klopýtat, třpytit se, zpytovat, pykat, pýr, pýřit se, čepýřit se. No konečně. A máš pětku!
Autor: Petr Toman
Odpolední procházka
Odpoledne jsem šel na procházku. Nesl jsem si pytel. Šel jsem pyšně. Klopýtl a upadl. Zvedl se a zpytoval svědomí, protože jsem si rozbil pysk. Věděl jsem, že za to budu pykat. Náhle jsem uviděl koně. Třpytila se mu hříva. Kulhal, měl bolavé kopyto, protože se lekl slepýše, který se plazil po pýru. Na louce plné květů létaly včely. Sbírali pyl. Také tam běhal páv, který se pýřil. Večer se objevil netopýr, který se čepýřil.
Autorka: Lucka Vildová
Pyšná princezna
Byla jedna princezna a její pýchu znal každý netopýr i všichni slepýši v okolí. Cestou, podél které rostl pýr a všude byl samý pyl, klopýtl její kůň. Kopytem kopl do pytle se třpytivým pokladem. Kůň bolestí zařehtal a ohrnoval pysk. Princezna spadla ze sedla a studem se zapýřila. Chudák koník musel pykat za pád princezny a zpytoval svědomí. Celé to pozoroval malý ptáček a smíchy se mu čepýřilo peří.
Autorka: Pavlínka Nigrinová
Naše vesnice
Naše paní sousedka má strašnou pýchu. Je dost nepříjemná. Ale jednou jsem šla na procházku s rodiči. A tam jsme našli pytel zlata. A u něho byla opice a šměla pysk. Můj bratr se kouká na netopýra. A jestě tam vidí slepýše. Z naší zahrady se vane pyl. Naše hříbě má krásné kopýtko. A trochu klopýtá. Má třpytivá kopýtka. Hříbě koplo svoji matku a po chvilce zpytovalo své svědomí. Hráli jsme na schovávanou a bratr pykal. Trhali jsme pýr. Kůň se pířil. A jeho hříbě se čepýřilo.
Autorka: Anička Hebedová
O třpytivém ptáčkovi
Byla žila jedna pyšná. Když si hrali s 2 kamarádkami a pykala, tak hledala a jak hledala, tak našla pýr, který měl pyl. Našla eště pytel, v kterým byl zvířecí pysk, laní kopýtko, netopyr a slepýš. V tom klopýtla a našla třpytivé pírko. Čepýřil se tu zlaty ptáček, řekla si. Videls ho a zpytovala se. Ale viděla ho zase jak se pýří. Šla za ním, našla cestu domů a začla potichu pykat a ukázala všem třpytivá pírka a třpytivího ptáčka. A za pár dní už ho měli na královské zahradě a měl zlatá vajíčka.
Konec
Děti měly za trest vymyslet příběh, ve kterém se objeví všechna vyjmenovaná slova po L. Zde jsou jejich příběhy, bez mé úpravy s autorskými chybami.
Autorka: Jolča Neprašová
Po letošních Vánocích jsme jeli na lyže. Cesta na hory nám krásně plynula. Jeli jsme kolem starého mlýna a slyšeli jsme šumění okolních lesů. Vzala jsem si s sebou plyšovou šálu a tašku z lýka. Při lyžování se nad kopci blýskalo. Lekla jsem se a spadla. Narazila jsem si lýtko a vzlykala bolestí. Pan doktor měl lysou hlavu. Dal mi polykat léky na bolest a pelyněk na čaj, ale nesmím s ním plýtvat.
Autor: Dominik Veličkov
Byl jednou jeden mlynář, který hrozně dobře slyšel. Vždycky ho probudilo, když zablýskalo slunce na jeho lysou hlavu. Po probuzení vzlykal, protože se mu zdál ošklivý sen. Potom hladil plyšáka, který vypadal jako opravdický, ale nebyl. Nemohl hýbat s lýtkem a polykat. Aby mu čas rychle uplynul, šel sbírat pelyněk. Neplýtval penězi a naspořil si na lyže, které byly z lýka.
Autorka: Lucka Vildová
Vodník
Cestou na lyže slyším mlýn, kde vzlyká vodník s lysou hlavou, že ho bolí lýtko. Musí pít pelyněk, aby se blýskalo na lepší časy. Čaj má polykat - ne plyvat, aby neplýtval. Čas plynul a lýkem ovázané lýtko již nebolí. Za odměnu dostal plyšáka.
Autor: Láďa Beneda
Byl jeden pán a dobře slyšel. Kdyš si šel umýt ruce, tak hodně málo plýtval vodou. Měl veliký mlýn. Jeho syn měl plyšového psa. Jeho dcera se učila vyjmenovaná slova po L. Ve škole je říkala před tabulí: slyšet, mlýn, blýskat se, polykat, plynout, plýtvat, vzlykat, lysý, lýtko, lýko, lyže, pelyněk, plyš a dostala jedničku.
Autor: Péťa Toman
O hustým Ondrovi
Byl jednou Ondra, který byl hustý. Jednou jel na lyže s kamarády na Sněžku. Jak dorazili, tak hned jeli na dráze, ale pak se zablýskalo a slyšel kamarády jak jezdí. Když viděl, jak plynule jezdí kolem mlýna, nestačil ani polykat. V tom uslyšel vzlykat kamaráda. Přiběhl za ním a uviděl zraněné lýtko. Vzal lýko a nohu mu stáhnul. Vzal plyšovou bundu a přikryl ho. Výlet na Sněžku byl hořký jako pelyněk.
Autorka: Pavlínka Nigrinová
Rodina u mlýna
Pán má dceru, která neslyší. Mají mlýn, který je dřevěný. Nad jejich chatkou se začalo blýskat. Polykají mléko od dobytka. Řeka strašně plyne. Moc plýtváte vodou. Má sestra vzlykala. Má lysý kabelu. Zlomila si lýtko. Má mokré lýko. Od Ježíška jsem dostala lyže. Má pelyňka. Od táty jsem dostal plyš.
Autorka: Ellen Bartáková
Lyžování
Jednoho dne holčička Eva seděla na židli u okna a poslouchala blýskání na obloze. Bydlela v malém mlýně na louce, kde rostl pelyněk a plynul potůček. Najendou slyšela zvoění telefonu, byla to její kámoška Lucka. Ptala se jí, jestli s ní nepojede na lyže do Alp. Eva úplně vlykala radostí. Volala na maminku! Mamííííí!Sbal mi věci, jedu na lyže! Ale maminka Evičku zarazila a řekla: "Ale nemůžeš jet Evičko, vždyť máš zítra oslavu tvé kamarádky." Eva přestala poskakovat a šla do pokoje. Maminka na ni chvíli koukala a šla za ní a řekla: "Evo, nemusíš tam jít, ale pod jednou podmínkou. Řekneš mi, co se učíte a budeme se to učit." "Vyjmenovaná slova po B,L,M,P,S,V,Z." "Tak mi je řekni." "Být, bydlit,... . Slyšet, mlýn, blýskat se,polykat, plynout, plýtvat,..." tak je řekla a ještě se něco učila a jela na HÓÓÓRY, jupííí!!! Zabalila si plyšáka, ještě spolykala dvě tabletky a mohly jet. Maminka zatím plýtvala vodou na mytí nádobí. Rozloučila se sestřičkou se zlomeným lýtkem a s lysým tatínkem a se svým křečkem Lýkem. A jedeme na HÓÓÓRY!
Autorka: Lucka Stojič (ve všech vyjmenovaných slovech měla I, toto jsem opravit musela.)
O broukovi Lýkovi
Brouk Lýk se vydal do mlýna a tam slyšel ňáký jako by se tam blýskalo a pak dostal velký hlad a jak měl ten hlad, tak strašně polykal a pak šel plavat a aby tam mohl, tak musel zaplatit a řekl si:"Já moc plýtvám, ale to je jedno." Tak šel plavat a voda plynula a viděl holku, která měla lysý a vzlykala, tak k ná šel a pohladil jí na lýtku a vona říkala:" Já brečím, protože sem si chtěla jsem si koupit lyže a voni mají vyprodáno. A nechceš si koupit ňákýho plyšáka s plyšem? A tak jí koupil pelyněk. A to je konec, pohádky je zvonec.
Autorka: Mája Novotná
Maminka a holčička
Maminka slyšela pana mlynáře, že se začíná blýskat. Holčička polyká poslední kousek svačiny. Voda v rybníce plynula a holčička se dívá z okna. Holčička vzlykala, že nemá čokoládu, protože s ní moc plýtvala. Lysý pán jí pohladil po lýdku a říká jí, že porazil strom a našel lýko.Maminka jí volá, že pojedou na lyže. Holčička si zbalí a vezmesi plyšovou hračku. Maminka ještě nazbírá peliněk a jedou.
Autorka: Věrka Mikšovská
O panu mlynáři
Byl jednou jeden mlynář. Jednoho krásného dne uslyšel šumot plynoucí vody. Šel ven a polykal vodu. Najednou ucítil vůni pelyňku a šel si jich pár utrhnout. Přišel do mlýnice a začalo se blýskat a foukal silný vítr. Sedl si, aby neplýtval silami a nechal odpočinout bolavé lýtko. Řekl si:" Jen aby v tom nečase nekvílela Meluzína a nevzlykali duchové." Rozvěsil raději na ochranu domu proti duchům figurky z lýka. Unaven si sedl do plyšového křesla. Hučení větru ho brzo uspalo. Když ráno vyhlédl z okna, oněměl úžasem. Lysé stráně kolem mlýna byly pokryté sněhem. Už se objevily i děti na lyžích.
Autorka: Kája Nováčková
Mlynář
Byl jednou jeden mlynář a ten měl neslyšící babičku a syna, který umněl lyžovat. A jednou nad mlýnem se blýskalo a babička musela polykat prášky. A den a noc strašně plynul, babička strašně plýtvala prášky a pan mlynář vzlikal, protože mu brouci žrali lýko. A ten mlynář byl lysý a bolelo ho lýtko. Babička se léčila pelyňkovým čajem a syn dostal plyšového psa.
Autorka: Anetka Šopková
Lyžařský výcvik
Slyšela jsem, že se každý rok na Šumavě pořádá lyžařský výcvik. Lyže mám, ale lyžovat neumím. Proto jsem vzlykala, abych se tam mohla přihlásit. Plynuly dny a já se konečně dočkala. Cestou na hory se z autobusu viděla starý mlýn a také kvetoucí peliněk. S sebou jsem si vzala plyšového méďu. Na lyžích jsem spadla a poranila si lýtko. Pan učitel Lysý mě ošetřil. Cestou zpátky předemnou seděl pán s lysou hlavou. Protože se mi v autobuse dělá špatně, polykala jsem prášek. Čas plynul rychle a já zahlédla jak se začalo blýskat, a to už jsem přijížděla domů.
Autor: Honza Hlávka
Vlk
Byl jednou jeden vlk a slyšel lysku a zrovna se blýskalo a vlk spal a spal. A viděl mlýn a polykal lýtko od mlynáře. Voda plynula a plýtvala a vlk vzlykal, protože byl lysý. A viděl lýko. A seřral pelyněk a přišel tam plyš a zabil ho.
Autor: Kuba Kunc (nesplnil zadání)
Přála bych si, abychom jeli s rodiči k moři. Zatím sem tam byla jen jednou, ale to už bylo dávno. Stačilo by také, kdybychom strávili dovolenou někde u rybníka. Celý den bychom se koupali nebo bychom chodili na houby. Chceme býti spolu.
Autorka: Anička Lanzendorfová
Naše výlety
Slyšeli jsme spoustu příběhů o mlýnech. Začalo se blýskat a my polykali úžasem jak nad mlýnem plynuly rychle mraky. V záři blesků byly vidět lysé hlavy zvědavých pánů a slyšet vzlykot bojících se dětí. Po dešti jsme hledali na louce pelyněk a táta mi vysvětloval co je lýko. Z procházky mě začalo bolet lýtko. V zimě na louku pod mlýnem jezdíme lyžovat. aby nám nebyla zima, bereme si huňaté rukavice měkoučké jako plyš. Při na ších výletech také často povídáme o plýtvání vodou, jídlem a eletrikou.
Autor: Šimon Frous
V lese jsem slyšel výt vlka. Šel jsem do mlýna se vyspat s mým plyšovým medvídkem. Ráno sem si uvařil pelyňkový čaj. A spolykal jsem ho ještě horký. A protože byl horký, tak jsem si spálil pusu a začal jsem vzlykat. Lysý mlynář mi vyprávěl, jak zavazuje pytle s moukou lýkem, ale že ho má málo a nesmí s ním plýtvat. A že se na víkend těší na lyžování, a že doufá, že si nenarazí lýtko. Večer když jsem šel spát, tak jsem slyšel plynout říčku a na obloze blýskat se hvězdy.
Autor: Lukáš Teocharis
Kuba na lyžích
Kuba vzlykal, protože si poranil lysé lýtko, když plynule sjížděl kopec. Vyhrnul plyšové kalhoty a ránu zavázal lýkem. Slyšel blýskat blesk, a proto spěchal do blízkého mlýna. Tam polykal pelyňkový čaj. Vyplýtval všechny peníze, aby zavolal mamince.
Autor: Michal Navrátil
Na kopci stál starý mlýn. Okolo něj pozvolna plynul potůček. Na louce kvetl pelyněk. Náhle se zablýskalo a ze mlýna byl slyšet vzlykot. Byl to malý chlapec, který plakal a polykal slzy nad svým plyšovým medvídkem, protože měl úplně lysou hlavu. Neplýtvej slzami a jedeme lyžovat! Nemůžu lyžovat, mám bolavé lýtko.
Autorka: Klárka Kozlíková
O čertovi
V opuštěném mlýně žil vysloužilý čert. Byl už starý, a tak už moc neslyšel. Měl již také lysá lýtka, která vypadala jako plyšová. Po mlynáři tam zůstaly lyže, které měly vázání z lýka. Venku se blýskalo a čert vzlykal a polykal slzy hořké jako pelyněk, že nemůže lyžovat. A tak čas plynul dál a čert neplýtval silami.
Děti měly vymyslet báseň na libovolné téma, zde je jejich tvorba.
Maminka
autorka: Anna Hebedová
Moje milá maminka,
voní jako květinka.
Vymýšlí nám úkoly,
abychom se bavili.
Má ráda zvířátka,
a nejvíce prasátka.
Protože ji rádi máme, .
v pokojíčku bordel máme.
Podzim
autorka: Klára Kozlíková
Padá mlha, padá listí,
je tu podzim,
jsme si jistí.
Ptáci i zvěř ví,
že když se nenají,
budou v zimě hladoví.
My malí kamarádi,
krmítka a krmelce,
naplníme rádi.
Voda Koťata
autorka: Aneta Šopková
Voda, voda, vodička, Koťátko, koťátko,
teče do našeho rybníčka. ty jsi moje zvířátko.
Děti se v něm koupají, Jsi takové heboučké,
přitom taky dovádějí. a strašně miloučké.
Moje záliby
autor: Dominik Veličkov
Lego chodím nakupovat rád,
stejně jako můj kamarád.
Můj milovaný pes Maxíček,
to je můj mazlíček.
Chodím s dědou na procházky,
a on mi cestou dává otázky.
Teď už musím s básničkou končit,
a jít se protáhnout a cvičit.
Podzimní čas Náš podzim
autorka: Ellen Bartáková
Stromy se převlékly, Podzim, pozdim už jde k nám,
do barevných obleků. tak jak nám ho náš pán dal.
A vítr jim pořádá,
taneční maškarní bál. Správný podzim musí být,
s kapkou deště
a větříčkem lehkým.
A ptáci co vylétli,
si libují z oblaků. Takový je podzim náš,
Podívej ta paráda, a teď nám řekněte,
les je jak barevná sál. jaký je ten Váš.
Pejsek Rex
autor: Jan Hlávka
Máme doma pejska Rexe,
poslouchat on ale nechce.
Hladit si ho nemůžem,
vrčí na nás celý den.
Když se setmí, znejistí,
cení svoje čelisti.
Za plotem si hrdina,
říká celá rodina.
Matička
autor: Petr Toman
Matičko, zlatíčko,
ty jsi mé sluníčko.
Zlatíčko, lásečko,
Ty jsi mé srdíčko.
Dnes je krásný den,
půjdem všichni ven.
Budeme si hrát,
a vesele tancovat.
Králíček Blek
autorky: Lucie Stojič a Marie Novotná
Blek je krásný králíček,
nemá ani jeden flíček.
Tlapky má jak ze zlata,
a očka jak poupata.
Já Housenka
autorka: Věra Mikšovská
O prázdninách hodně zlobím, Housenečka, housenečka,
všechno dělám lážo plážo. už zalézá do domečka.
Maminka to komentuje - lehne si do postýlek,
maladetto scarafagio. vykuklí se motýlek.
Procházka
autor: Michal Navrátil
Šel jsem s pejskem na procházku,
vedl si ho na provázku.
Provázek se přetrhl,
pejsek, ale nezdrhl.
Podzim
autorka: Lucie Vildová
Koukám z okna na ptáčka,
poslouchám jak krásně pěje.
Sluníčko dnes hezky hřeje,
nahřívá si peříčka,
pokud je dost teplíčka.
Další týden koukám zas,
příšel vítr, přišel mráz.
Zebou tě už nožičky?
Leť si obout nožičky!
Ptáčku přileť, je zimička,
volá na něj holčička,
nasypu ti zrníčka.
Kůň
autorka: Pavlína Nigrinová
Mám ráda koně,
dívám se na ně.
V ohradě si hrají,
a pak dělají hají.
Báseň o moří
autor: Lukáš Teocharis
U moře je krásně,
skládáme tam básně.
Sbíráme tam mušličky,
a stavíme hrádečky.
Taky skáčem přes vlny,
a děláme blbiny.
Vánoce
autorka: Jolana Neprašová
Vánoce, Vánoce volají,
dárky na nás už čekají.
Na cukroví přijde
kamarádka Kačka,
a v každém dárku
na nás čeká hračka.
Sluníčko
autoři: Šimon Frous a Ladislav Beneda
Sluníčko, sluníčko,
dávej pozor maličko.
Snad budeš mít štěstí,
nedostaneš pěstí.
O Báře
autorka: Anna Lanzendorfová
Naše fenka Bára,
teď na pozdim hárá.
Zavíráme dobře vrátka,
hlídáme tak pejska "Drápka".
Nechceme už štěňata,
máme totiž morčata.
Krtek
autor: Ladislav Beneda
Krtek kope hromádku,
chce to stihnout do pátku.
A když bude pátek,
krtek už má svátek.
V sobotu a v neděli,
hraje si jen s přáteli.
Vlak
autor: Šimon Frous
Jede vlak, jede vlak,
hulí cígo, je to tak.
A když cígo dohulí,
strojvůdce se rozbulí.
Zajíček
autorka: Karolína Nováčková
Zajíčku, zajíčku,
kde si nejvíc pochutnáš?
Nejvíc si pochutnám,
na zelí a na jeteli.